SP a Liberec

Deset pohárových zastavení

Deset závodů Světového poháru v severské kombinaci dosud hostil Liberec. Zde jsou jejich krátké připomínky...


1995: Sólo pro Ogiwaru

Poprvé zamířili nejlepší světoví sdruženáři do Liberce 13. ledna 1995. Ve dvoukolové skokanské části na Ještědu tehdy dominoval osmnáctiletý rakouský mladíček Mario Stecher, který však teprve sbíral zkušenosti ke své pozdější oslnivé kariéře. Za ním skončili Američan Ryan Heckman a Japonec Kenži Ogiwara, dvojnásobný olympijský vítěz, trojnásobný mistr světa a dvojnásobný držitel Světového poháru.

Běžecká část závodu se druhý den uskutečnila na tratích v Bedřichově a Ogiwara ji zvládl famózně. Ač pronásledován smečkou norských reprezentantů Vik, Elden, Apeland, Skard, dokázal ji udržet v dostatečné vzdálenosti. Paradoxně tak byl jeho největším soupeřem bratr-dvojče Cugiharu, jehož však v cíli porazil o 11,1 s.

„Jako kluk jsem chtěl být slavný a dostat se jednou do televize,“ prohlásil o své sportovní motivaci Kenži Ogiwara. Po skončení kariéry po olympiádě 2002 se dal na politiku a jako člen liberálně demokratické strany byl zvolen do japonského parlamentu. Po roce 2010 začal pracovat v turistickém ruchu, je aktivním členem národního olympijského výboru, lyžařské asociace, svazu biatlonu a moderního pětiboje i sportovní arbitráže.

Pořadí (K 120/15 km): 1. Kenži Ogiwara, 2. Cugiharu Ogiwara (oba Jap.) -11,1, 3. Bjarte Engen Vik (Nor.) -47,7.

1996: Životní výhra do Francie

Podruhé se konal závod Světového poháru v Liberci 19. ledna 1996. Očekávaný japonsko – norský duel pro sebe nakonec rozhodl Francouz Sylvain Guillaume.

Skok vyhrál starý známý Kenži Ogiwara, ale odstupy za ním nebyly před během na 15 km vysoké. Druhý skončil Fin Jari Manttila, třetí Ital Andrea Longo - čtvrtá příčka patřila právě Francouzovi, který se v běhu na Japonce dotáhl a strhujícím finišem ho udolal o 4,4 s. Mimochodem – pro Guillaumeho, sedmadvacetiletého závodníka ze Champagnoly, milovníka tenisu, formule 1 a hudby, to bylo jediné jeho vítězství v kariéře v závodě Světového poháru.

Nejlepší Čech Milan Kučera byl po skoku na výborném pátém místě, ale v běhu nestačil a zaostal o 2:32,3 min – skončil tak 19.

Pořadí (K 120/15 km): 1. Sylvain Guillaume (Fr.), 2. Kenži Ogiwara (Jap.) -4,4, 3. Knut Apeland (Nor.) -26,7.

1999: Norové se dočkali

Norové se v Liberci dočkali až dotřetice 16. ledna 1999! O jejich triumf se postaral Bjarte Engen Vik. Vydařil se mu skok a v soutěži se ujal vedení. A vzhledem k vynikajícím běžeckým kvalitám už pak nebylo o jeho prvenství pochyb.

Nemusel si při tom v Bedřichově dokonce ani sáhnout až na dno sil, a přesto největšího rivala - Fina Hannu Manninena, čtvrtého po skoku – porazil přesvědčivě o 44,3 s. Skvělým výkonem se na bronzovou pozici probojoval Rakušan Felix Gottwald. Kenži Ogiwara obsadil 26. místo, když hodně ztratil na můstku.

Po skokanské části se na druhé příčce objevil český reprezentant Jan Matura, ale podle očekávání se v běhu propadl, když předvedl třetí nejslabší výkon ze 41 účastníků. Domácím reprezentantům se však závod vydařil: Ladislav Rygl – sedmý po skoku – si v běžecké části polepšil na 5. místo, Milan Kučera skončil osmý.

Pořadí (K 120/15 km): 1. Bjarte Engen Vik (Nor.), 2. Hanu Manninen (Fin.) -44,3, 3. Felix Gottwald (Rak.) 1:10,8.

2000: Famózní finiš Ladislava Rygla

Bjarte Engen Vik doslova vletěl  i do závodu v Liberci 22. ledna 2000, když hned v prvním soutěžním kole skokem 135 metrů vytvořil nový rekord můstku. Za styl však ztratil hodně bodů, a tak se těsně za ním na druhé pozici drželi Kenži Ogiwara a také česká sdruženářská jednička Ladislav Rygl, jenž dopadl do vzdálenosti 126 metrů.

Zatímco ve druhém kole si Vik svou pozici v čele upevnil, Rygla postihl slabší okamžik. Příliš se mu nevydařil odraz, musel korigovat let vzduchem a skočil jen 109 metrů. V přepočtu před během to pro něj znamenalo více než dvouminutovou ztrátu.

Druhý den zalilo tratě v Bedřichově slunce a jako by Ladislava Rygla naladilo k famóznímu výkonu. Do stopy vyrazil ve strhujícím tempu a hnán stovkami nadšených diváků začal stíhat dvojici Samppa Lajunen-Kenži Ogiwara před sebou. Po prvním okruhu stáhl minutovou ztrátu na 22 vteřin, ve třetím soupeře dojel. A nedaleko před nimi tentokrát marně bojoval po prodělané viróze s těžkou tratí Vik.

Rygl nechtěl spoléhat na finiš a v trháku se mu podařilo setřást Japonce. A v cílové rovince dokázal skvělým vzepětím udržet svůj těsný náskok před Finem! "Vyhrát je vždycky pěkné, ale doma je to přece jen jiné. Po skoku jsem byl až šestý a myslel jsem, že se ztráta už nedá sjet. Nakonec se to povedlo a myslím, že i pro diváky to byla pěkná podívaná,"  prohlásil po závodě.

Pořadí (K 120/15 km): 1. Ladislav Rygl (ČR), 2. Samppa Lajunen (Fin.) -0,9, 3. Kenži Ogiwara (Jap.) -11.

2001: Pád českého hrdiny

Český hrdina Ladislav Rygl však o rok později na své prvenství nenavázal. Ve skokanské části 10. února 2001 mu zahranila pravá lyže, nešťastně upadl,  bolestivě se potloukl a ze závodu odstoupil. „Škoda,  chtěl jsem opět vyhrát, ale v takovém stavu by se už obrovská ztráta nedala dohonit,“ smutně si ulevil.

Očekávaným suverénem se tak stal německý reprezentant Rony Ackermann. Po skoku byl třetí, ale v běhu naplno projevil své mimořádné kvality. Vytvořil si takový náskok, že poslední ze tříkilometrových okruhů v Bedřichově jen volně obkroužil a vytrvale zdravil diváky. „Všechno mi tentokrát vyšlo a ani jsem se nemusel příliš snažit,“ zhodnotil svůj triumf sdruženář, který zvítězil během své kariéry ve 44 závodech Světového poháru a dobyl čtyři tituly mistra světa.

Mezi prvními sedmi účastníky byli čtyři Rakušané, nejlepší domácí zástupce – Jiří Churavý – dojel 26.

Pořadí (Gundersen K 120/15 km): 1. Ronny Ackermann (Něm.), 2. David Kreiner (Rak.) -16,8, 3. Sebastian Haseney (Něm.) -31,8.

2002: Sprint – další Ackermannův koncert

Nadvláda Ronnyho Ackermanna pokračovala také 18. ledna 2002 v závodě ve sprintu. Na můstku sice kraloval jeho krajan Georg Hettich, který dolétl na metu 128 metrů, před Rakušanem Christophem Bielerem se 126,5 m, ale Ackerman se umístil sedmý s nepatrným odstupem. Vůbec se nevedlo vedoucímu závodníkovi celkového pořadí Světového poháru Rakušanovi Felixi Gottwaldovi, jenž nepokořil ani stometrovou hranici.

V běžecké stopě Ackermann brzy zlikvidoval náskok svých soků a s přehledem vyhrál. "Jelo se mi moc dobře, byl to hodně rychlý závod, ale vždyť se jednalo o sprint," zažertoval si v cíli. Hettich se za ním vyvezl a poprvé v kariéře pronikl na stupně vítězů.

Nejlepší Čech Pavel Churavý, po skoku sedmnáctý, v běhu zabojoval a posunul se ve výsledkové listině o pět míst nahoru. S přehledem při tom porazil své kolegy Ladislava Rygla a Milana Kučeru.

Pořadí (Sprint K 120/7,5 km): 1. Ronny Ackermann, 2. Georg Hettich (oba Něm.) -9,5 s, 3. Daito Takahaši (Jap.) -13,9.

Gundersen – Churavému chyběl krůček

Druhý z libereckých závodů 19. ledna 2002 citelně ovlivnily rozmary počasí - především silný vítr. Ten chvílemi hodně foukal, chvílemi utichal, a kdo netrefil správný okamžik, ve skoku ztratil. Přihodilo se to například téměř kompletnímu německému a finskému družstvu. Na Ackermanna, Hetticha, Haseneye a spol. to mělo tak negativní dopad, že odmítli ze „ztracených“ pozic (Ackermann 23.) nastoupit k běhu.

„Podmínky byly sice náročné, ale ne za hranicí regulérnosti. Třeba při závodech ve Finsku vítr duje a točí se ještě mnohem víc,“ prohlásil český reprezentant Milan Kučera.

Paradoxně nakonec ve skoku obsadil první příčku Němec Thorsten Schmitt, jenž se jako jediný z výpravy postavil k běhu. Vedoucí pozici však neudržel, smetla ho čtveřice v čele s Američanem Billem Demongem. Na toho v samotném závěru drtivě dotíral Pavel Churavý, devátý po skoku, který skončil jen těsně druhý. „Vím, kde to v Bedřichově dobře klouže, vždyť jsem se nedaleko odtud narodil. A vpřed mě hnali i skvělí fanoušci,“ nechal se slyšet spokojený závodník Dukly Liberec.

Pořadí (Gundersen K 120/15 km): 1. Bill Demong (USA), 2. Pavel Churavý (ČR) -1,9, 3. Felix Gottwald (Rak.) -3,8.

2004: Manninenova ďábelská stíhačka

Ronny Ackermann se vrátil do Liberce pro další triumf po dvou letech – 22. února 2004. Se 129 metry předvedl nejdelší skok a hned se ujal vedení. Naopak jeho největší soupeři – Finové Hannu Manninen a Samppa Lajunen – dost ztratili. Manninen vybíhal do stopy až jako 15. se ztrátou 2:10 min. Ještě méně se dařilo Ladislavu Ryglovi, jenž si s 95 a 93,5 metry „vyskákal“ ztrátu 5:51 min.

Manninen hned od počátku běhu rozjel takřka ďábelské tempo, které vydržel jen jeho krajan Samppa Lajunen, po skoku osmý. Každým kilometrem snižovali hrozivou ztrátu na vedoucího Němce, a kdyby trať měřila jen o něco víc, sebrali by mu vítězství.

Z Čechů byl nejlepší Pavel Churavý na 16. místě, Ladislav Rygl skončil 28. a první dva pohárové body si připsal i debutant Tomáš Slavík jako 29.

Pořadí (Gundersen K 120/15 km): 1. Ronny Ackermann (Něm.), 2. Hannu Manninen -10, 3. Samppa Lajunen (oba Fin.) -10,3.

2005: Běžecká premiéra ve Vesci

V sobotu 22. ledna 2005 znovu zlobil na Ještědu vítr, a tak musela jury první individuální závod zrušit. V neděli už se počasí částečně umoudřilo a sprint se mohl uskutečnit. Závod byl zajímavý tím, že poprvé v historii se běžecká část konala ve Vesci,  nově budovaném areálu pro lyžařské MS 2009.

S větrem a přívaly sněhu si ve skoku na můstku HS 134 nejlépe poradil Američan Tod Lodwick, když zdolal 128,5 m. Favorit Hannu Manninen z Finska „přistál“ na šesté pozici se ztrátou 50 vteřin v běhu, Ronny Ackermann se naopak propadl až na 24. místo.

Seveřanův útok na první pozici trval necelých pět a půl kilometru. Krátce poté Lodwicka předjel a suverénně zvítězil. Na Američana zbyl bronz, neboť se před něj dostal i Nor Kristian Hammer. „Zdejší tratě jsou krásné, přeji vám za čtyři roky při světovém šampionátu hodně štěstí. Já se na něj budu dívat z gauče u televize,“ smál se Tod Lodwick a ohlásil konec své kariéry. To, že nakonec v roce 2009 získal dva tituly mistra světa, je už jiná kapitola.

Pořadí (Sprint HS 134/7,5 km): 1. Hannu Manninen (Fin.), 2. Kristian Hammer (Nor.) -14,8, 3. Tod Lodwick (USA) -21,5.

2008: Bojovalo se i s jehličím

Úprava běžeckého okruhu ve Vesci vyvolala velkou vlnu kritiky. Pořadatelé v generálce na MS 2009 narychlo naváželi na trať přírodní sníh z Jizerských hor a poškodili přitom chráněná místa i lyžařskou magistrálu. Okruh o délce 1,5 km byl navíc pokrytý kameny, jehličím a trávou. „Komentovat trať? To bych se jedině rozčílil. Ve špinavém a měkkém sněhu to byl jeden z nejtěžších závodů, které jsem běžel,“ ulevil si například Ronny Ackermann.

Kvůli proměnlivému větru se však nejprve dopoledne 16. února 2008 uskutečnila běžecká část závodu na 10 km s hromadným startem. Odpoledne přišla na řadu dvě kola skoků. V součtu obou disciplín se z prvenství radoval Nor Petter Tande. Český prapor tentokrát držel Tomáš Slavík, který obsadil 14. pozici.

Pořadí (Mass start HS 134/10 km): 1. Petter Tande (Nor.), 2. Anssi Koivuranta (Fin.) -4,9 bodu., 3. Ronny Ackermann (Něm.) -12,5 bodu.

LIBERECKÁ NEJ

Deset závodů Světového poháru nabízí zajímavý statistický pohled:

Nejlepší bilance: Pyšnit se jí může trojice Ronny Ackermann (3 vítězství – 0 druhých míst – 1 třetí pozice, Hannu Manninen 1 – 2 – 0 a Kenži Ogiwara 1 – 1 – 0).

Největší rozdíl v cíli: Bjarte Engen Vik v roce 1999 – 44,3 s před Hannu Manninenem. Nejmenší rozdíl v cíli: Ladislav Rygl v roce 2000 – 0,9 s před Samppou Lajunenem.

MEDAILOVÁ BILANCE

Na stupních vítězů zatím stanuli reprezentanti osmi zemí. Bilance je následující:

1. Německo   3 – 1 – 2

2. Norsko  2 – 1 – 2

3. Finsko   1 – 4 – 1

4. Japonsko  1 – 1 – 2

5.-6. Česko  1 – 1 – 0

5.-6. Francie  1 – 1 – 0

7. USA  1 – 0 – 1

8. Rakousko   0 – 1 – 1

ŠAMPIONI NA STARTU

V průběhu dosavadních deseti závodů Světového poháru v severské kombinaci se v Liberci vystřídalo a také nyní přijede mnoho vynikajících jmen sdruženářské historie.

Olympijští vítězové: Fred Børre Lundberg (1994), Bjarte Engen Vik (1998), Samppa Lajunen (dvakrát – 2002), Georg Hettich (2006), Felix Gottwald (2006), Jason Lamy Chappuis (2010), Bill Demong (2010).

Mistři světa v individuálních závodech: Trond Einar Elden (1989), Fred Børre Lundberg (dvakrát – 1991, 1995), Kenži Ogiwara (dvakrát – 1993, 1997), Bjarte Engen Vik (třikrát – 1999, 2001), Ronny Ackermann (celkem čtyřikrát – 2003, 2005, 2007), Hannu Manninen